V průběhu sezóny 2022 jsme se od Aleše Jiráska a Petra Machů nedočkali žádných tiskových zpráv. Nově složená posádka se chtěla soustředit hlavně sama na sebe a logicky tak zpočátku ani nechtěla žádný velký mediální rozruch. O to větší prostor teď dostává čtvrtá nejlepší posádka Sonax Mistrovství České republiky v rally na úplný závěr roku. V prvním díle (díl 1. – Těžké začátky) jsme popsali složitou první polovinu sezony, kdy se po Rally Hustopeče drželi Aleš s Petrem na průběžném 14. místě absolutního pořadí MČR s pouhými 19 body. O tom, že na konci sezony se zlepší o deset příček a jejich bodový příděl bude více než sedminásobný, se ani jednomu z nich v tu chvíli určitě nesnilo.

Aleši, druhá polovina sezony začínala na Bohemia rally, která je vaší domácí soutěží. Byla v tomto ohledu něčím specifická?

Aleš Jirásek (AJ): Co se týká trati, tak kromě staroměstské RZ a shakedownu, kde se jezdívám občas projet na kole, jsem přímo neznal ani jednu zkoušku. Ale bylo pro mne určitě příjemné, že se jede doma, že mohu spát doma a že se přijde podívat hodně známých. Někdo to možná nemá rád, dostává se pak pod tlak, ale na mne má tlak naopak pozitivní efekt a nepřináší mi nervozitu. Před bohemkou jsme byli v situaci, kdy jsme měli za sebou první kompletně dojetou dvoudenní rally a mohli jsme udělat další krok dopředu a zrychlit. Jediný větší respekt jsem měl z městské erzety, abych si tam nevyrobil nějaký problém o obrubníky. Na ostatních vložkách jsme se ale podle časů zrychlili a konečné šesté místo bylo super. Jasně, první pětka je pořád ještě daleko, na druhou stranu už jsme dokázali jet vyrovnané časy s Martinem Vlčkem či Karlem Trojanem, anebo být dokonce i o něco rychlejší.

Následovala Barumka, která je zase domácí soutěží pro Petra. Do toho proměnlivé počasí a díky vysokému startovnímu číslu 49 předpoklad většího množství bláta na trati.

Petr Machů (PM): Neberu barumku nijak specificky jen proto, že se jezdí blízko mého domova, snad jen v začátcích jsem to cítil jinak. Dnes už člověk ví, že ke každé soutěži musí přistupovat zodpovědně a s pokorou a jakékoliv bláznění se může vymstít. Ale jasně, fanoušků je na barumce z celého mistrovství zdaleka nejvíce a atmosféra je tady pokaždé velmi pěkná. Spíš jsem si při letošním ročníku uvědomoval, že už začínám druhou stovku svých startů, jubilejní 100. rally jsem si prožil v Mladé Boleslavi. Nezdá se to, ale za ty roky už člověk při rally něco zažil.

AJ: Přijel jsem do Zlína s velkým respektem, vždyť se stačí podívat do historických výsledků a jen málokdo tam nemá pomyslné červené políčko s vypadnutím. Přitom ty nehody jsou při barumce časté a ne zrovna malé. Proto i do této soutěže jsem šel s pocitem, že je třeba hlavně ji projet bez chyb. Díky vysokému číslu a podmínkám jsme nasadili tempo, které odhadnu řekněme na cca 70%. V drtivé většině zatáček jsem cítil, že se dají jet rychleji. Jenže pak přišla po devíti bezproblémových desátá zatáčka a v ní tolik bláta, že jsem byl rád, že jsme nejeli rychleji a nemuseli řešit nějakou krizovku. Navíc mám pořád omezené znalosti čtení rozpisu a netuším, kde a jak moc bude vykatováno. Ty zkušenosti přichází až po letech, to nejde získat automaticky. Zvolili jsme konzervativní tempo a musím říct, že sám za sebe jsem se až tak moc hezky nesvezl. Ale ve finále to bylo dobře, výsledek nám přinesl důležité body a tlačit víc by jen znamenalo dostat se do problémů.

Na Pačejov opět vylepšení nejlepšího umístění, konečné páté místo a ztráta na kilometr rychlostní zkoušky se od špičky opět o něco zmenšila.

AJ: Už během seznamovaček jsem cítil, že je trať pro mne rytmičtější, je více vidět do zatáček a celá mi nepřišla až tak zrádná jako ty na předcházejících soutěžích. K tomu několik polokruhových erzet, což mi samozřejmě vyhovovalo. Navíc po dobře projeté bohemce a solidním výkonu na barumce si člověk zase více věřil. Když nepočítám chybu na první vložce, tak z hlediska dosahovaných časů možná jeden z nejkonzistentnějších výkonů. Celková ztráta od špičky, byť je pochopitelně pořád ještě veliká, se pomalu zmenšuje. A to je to, co mne zajímá asi ještě více než celkové pořadí. Na některých vložkách sice mohly být o něco lepší časy, ale zase už vím, kde jsme ten čas ztráceli. A mám představu, kde bychom se mohli pohybovat, až se do toho pustíme pořádně.

Závěrečná soutěž v Německu měla pro všechny naše posádky nové tratě, což mohlo být pro Vás výhodou. Na druhou stranu se zde nesešla příliš početná česká špička a malinko tak mohlo chybět srovnání.

AJ: Co se týká tlaku, tak asi ten největší mi přinesla právě Drei Stādte, pro mne zatím vůbec nejstresovější soutěž. Měla dost napjatý harmonogram najíždění, po dvou průjezdech si člověk ani zdaleka nedokázal zapamatovat všechna problematická místa a hned po najíždění jsme bez jídla a odpočinku startovali do první etapy. I díky dosti divokým povětrnostním podmínkám se těžko chytalo to správné tempo. O celkové pořadí nám zase tak nešlo, nicméně jsem trochu čekal, že ztráta na kilometr bude menší. Jenže v neprospěch hrály právě ty opravdu místy až šílené podmínky. A také dva průjezdy jsou pro mne málo – poprvé si trať napíšu, při druhém se rozpis opravuje a ten třetí kontrolní průjezd, který je vyjma barumky na ostatních soutěžích našeho mistráku, mi v Německu chyběl. Ale i přesto jsme dokázali zajet v konkurenci kompletní německé špičky dva šesté absolutní časy.

Nakonec z toho ale byl parádní závěr, když v konečném součtu celé sezony MČR jste získali přesně 142,5 bodů a celkové 4. místo absolutně za tak ostřílenými soutěžáky jako jsou Kopecký, Mareš či Stříteský.

PM: Ano, opravdu výsledek, o jakém se nám před začátkem sezony ani nesnilo. Plány byly na začátku roku jasné – Aleš musí pomalu poznat, o čem soutěže vůbec jsou, naučit se pracovat s rozpisem, zvyknout si na odlišné podmínky v jednotlivých průjezdech a vůbec vnímat vše okolo rally. Pomalu zrychlovat jsme měli v plánu až v druhé polovině roku. Jasně, nikdo neříká, že jsme byli čtvrtou nejrychlejší posádkou co do dosahovaných časů na jednotlivých erzetách. Já ale zase tvrdím, že rally je pořád ještě rychlostně-vytrvalostní závod a nestačí jen zajet několik rychlých časů, když pak přepálíte tempo a skončíte v lepším případě mimo trať. Když to vezmu čistě ze svého osobního pohledu, tak konečné 4. místo v absolutním pořadí velkého mistráku je můj dosud vůbec nejlepší výsledek v celé kariéře a překonává i mistrovský titul z dvoukolek s Vencou Dunovským.

Logicky se nabízí otázka, jaké jsou plány pro příští sezonu?

PM: Nejsem zastáncem programu, kdy se jedou tři závody z jednoho seriálu, tři z druhého a nakonec další dva z jiného. Chci, aby závodění mělo hlavu a patu a aby se jel ucelený program. Proto se objevíme v kompletním sedmidílném seriálu „velkého“ mistráku s tím, že nevylučujeme ani starty v některých sprintech v rámci testu na podniky MČR. Navíc Aldovy výkony a jeho obrovská chuť se pořád posouvat dopředu mne tak motivují, že jednou ze stěžejních věcí příští sezony bude modernizace soutěžní techniky. Rally se pro mne po těch letech stal už jak koníček, tak i práce zároveň. Starám se o dílnu, o auto, zajišťuji mechaniky a celou řadu logistických věcí, to vše zabere hodně času.

AJ: Plány na konkrétní umístění si nechci dávat, i když Petr tvrdí, že to čtvrté místo absolutně musíme minimálně obhájit :). Jak už jsem říkal, spíš než konečný výsledek mne zajímá, jak se bude zmenšovat ztráta na ty nejrychlejší a hlavně jak se bude cítit člověk na tratích erzet, když už tam pojede podruhé. Zatím jsem se při jízdě soustředil víceméně jen na sebe a diktát od Péti. Poprvé v životě jsem také závodil se čtyřkolkou a cítil jsem, že problémy mi dělají hlavně druhé poloviny zatáček, kde si nesu návyky ze zadokolky. Postupně ale máme v plánu více pracovat s telemetrií a nastavením podvozku a posouvat se dopředu i v tomto ohledu

A co účast při premiéře světového šampionátu v Česku?

PM: Byla by to pomyslná třešnička na dortu na konci sezony. Ale je to ještě tak daleko, že o tom v tuto chvíli nijak nepřemýšlíme, současně to ale nevylučujeme.

AJ: Každopádně start na takové soutěži by musel mít pro nás i určitou sportovní hodnotu a rozhodně bychom ho nebrali tak, že se jedeme jen zúčastnit.

Petře, naznačil jste modernizaci techniky. Můžete být v tomto ohledu konkrétnější?

PM: Nevím, jestli prozradím něco překvapivého, ale ve Škodě Motorsport máme objednanou novou Fabii RS Rally2. Samozřejmě je nám jasné, že v současné složité době, kdy panuje napjatá situace v celé řadě dodavatelsko-odběratelských vztahů, mají v Motorsportu jiné priority. První potřebují zajistit posádky v mistrovství světa a mistrovství Evropy a teprve pak přijdou na řadu týmy z národních šampionátů. Když půjde vše dobře, mohli bychom mít doma novou fabii někdy na přelomu jara a léta. Přechod ale rozhodně nechceme uspěchat a zatím pracujeme s tím, že do nové sezony vystartujeme se stoprocentně připravenou „starou“ fabií R5. Teprve až bude nová fabia připravená, nabídneme „er-pětku“ k prodeji a doma si nechám jen svoji srdcovou Fabii S2000. O přechodu k jiné značce jsem vůbec neuvažoval, spolupráce se Škodovkou byla vždy výborná. Za všechny lidi ve škodováckém Motorsportu zmíním alespoň pana Vavříka, který se stará o plynulé dodávky náhradních dílů, či hlavního inženýra pana Trkolu, s kterým řešíme technické konzultace, nastavení map atp.

A poslední slovo na závěr …

PM: Rádi bychom popřáli všem fanouškům rally do nového roku 2023 hlavně hodně zdraví, radosti a osobní spokojenosti. O tu rallyovou radost se s nimi budeme chtít podělit u tratí rychlostních zkoušek, a když bude chvilka, rádi s nimi dáme řeč i v servisním zázemí. Společně si pak jistě všichni přejeme, aby rok 2023 byl pokud možno klidný z geopolitického hlediska a souboje se odehrávaly pokud možno jen na sportovních kolbištích.

AJ: Poděkování za úspěšnou sezonu 2022 posíláme i do Pragovky a dalším naším partnerům jako jsou Penax, domovský Air Design a další, velký dík za pochopení patří i našim rodinám a partnerkám.